Tak to tě teda naprosto chápu, právě si procházím něčím podobným
(sedí i většina číselných údajů, jen já to mám 300km daleko a setkali jsme se na srazu). Uf, tak to je teda průšvih, protože je člověk děšně rozpolcený a přitom chce to správně, co. Katalyzátor ano, to by bylo v ideálním případě, ale spíš se člověk emocionálně vydává jinde a nemůže už potom naplno doma. Pozoruji, že druhý vztah umocní odraz toho, jak to vlastně doma vnímám, jak hodně dobře nebo špatně na tom s manželem jsme. Sama vnitřně chci jen jednoho (manžela), abychom dobře fungovali, ale po deseti letech už jsem pro něj normální napruzená ženská, narozdíl od té skvělé osůbky, kterou ve mě vidí ten druhý. Těžký to boj!! Kdyby nebylo dětí, tak by toho nebylo tolik co pokazit případným rozhodnutím. Držím moc moc moc palce
ať to vyřešíš a třeba nezničíš to dobré co je, ať bublina praskne co nejdřív nebo tak nějak. Osobně myslím, že sedět na dvou židlích je velice UUUUNAVNEE.
A pozor na zrádného přítele jménem MOBIL
A pro pos (sama si to ted vtloukám do hlavy): náš svatební citát: "Vybral jsem si. Již není mým cílem hledat, co by se mi líbílo, ale líbit se tomu, koho jsem si vybral".