Já jsem celá léta tvrdila, že umím zpívat po dědečkovi a kreslit po babičce (dědeček byl hudebně hluchý malíř a babička hlavní zpěvačka ve sboru. Někdy v pubertě jsem si začala dělat šperky, přišla ke mně na masáž učitelka hudebky z lidušky a dokopala mě do výtvarky, prý, ať si udělám SUPŠ, že mě připraví její kolegyně na talentovky. První lekci jsem kreslila makovice, to šlo, tak mě vzala. Další hodinu jsem viděla, jak vnitřně na sebe zuří, že mě na doporučení vzala. Kreslili jsme portrét 1:1, můj byl jak portrér mumie mimina No hnus. Pak jsem si koupila knihu Kurs kresby, přečetla, pochopila tu "geometrii" a příště nakreslila celkem průměrný portrét. Za 4 měsíce jsem byla 10. z 220. Podotýkám, že před tím jsem nekreslila 7 let.