Ahoj holky,
taky jsem zahlasovala a vygooglila si diagnózu, přečetla si pár příběhů a je mi z toho hrozně. Opět mě to zavedlo na Klárčin blog, možná někdo znáte. Paní má 4 děti, jedna holčička postižená SMA a do toho jí před 2 lety tragicky zahynul manžel. Ségra mi na to dávala odkaz, když jsem byla těhotná s Patrikem. Tenkrát mě to hodně vzalo...

Jinak s nočníkem jsme to prozatím vzdali. Nějak nemám čas abych neustále Patrika posazovala a odchytávala to. Párkrát se do něj vyčůral, ale myslím, že je ještě brzy. On si řekne, když už to dělá nebo má uděláno, dám mu ještě čas. Taky je trochu nastydlej a navíc začaly problémy s usínáním. Doteď jsem ho pochovala a pak položila do postýlky na bříško a on sám usínal. Teď nechce zůstat sám ani za nic, brečí, vstává, ukazuje "tam", že chce do obýváku. NOrmálně chodí spát v půl 8, včera vydržel do vyvádět do půl 10. Dneska to bylo podobný. Navíc začal vylézat z postýlky. Nechala jsem ho plakat, protože jsem potřebovala osprchovat Danielku a najednou bum a pláč se "blížil" k nám. Dneska mi to taky s hysterickým pláčem přelezl, takže už nevím, co s ním.

Anicol, přesně tak. Cizí neštěstí "zmírní" to vlastní. Často na vás myslím. Napsala jsem ti zprávu do deníků.