Petr, pane, to je muž,
na prdeli nosí nůž,
skáče z půdy do hnoje,
přitom dělá kovboje.


Jedna bába druhý bábě,
píchly do prdele hrábě....

Šli babičky do Blaničky,
pro kousíček másla,
držely se za ručičky,
jedna druhou třásla.

Kutálí se ze dvora,
takhle velká brambora.
Neviděla, neslyšela,
spadla na ní závora.
Kam koukáš ty závoro,
na tebe, ty bramboro.
Kdyby tudy projel vlak,
byl by z tebe bramborák.

Leze žába po žebříku,
natahuje elektriku,
nejde to, nejde to,
necháme to na léto.