Cimbur, jojo, kdepak jen nějaký nitky a klubíčka - přesně, plína plná krvavé stolice, takže den strávený posouváním se vyšetřeními v nemocnici, strach na sonu indikovaném kvůli zjištění případného plynu v portě... prostě prima víkend.

Linduso, jo, byla jsem pár dní na dietě typu "takřka nic nejím" (a zrovna jsme měli ten slavnostní oběd s farářem, z něhož jsem nemohla vůbec nic ). Jenže ono nějakou dobu trvá, než tělo matky přestane vylučovat ty hovězí antigeny do mléka, ačkoli už matka nic takového dobu nejí. Právě proto jsme rychle museli přejít na umělé, protože u našeho malého šlo o dost velké krvácení a nešlo čekat ty obvyklé 2-3 týdny, za něž se to upraví, to by ztratil hrozně krve. Musíme počkat, až to přestane a zahojí se mu to. Příští týden jde na krevní obraz, jestli mu to opravdu neudělalo až anemii, no a postupně se uvidí, já pak minimálně 2 týdny před plánovaným začátkem kojení budu zas "takřka nic nejíst" - ale to až tak někdy za měsíc, aby se to stačilo pořádně zahojit, případně malýho trochu nacpat železem, kdyby byl anemický. Ono se tolik neděje, tím, že mám komu dávat mlíko, je odsávání smysluplné a mám z toho aspoň lepší pocit, ač mi samozřejmě kojení vlastního dítěte chybí. Ale má to i výhodu - v tomhle okamžiku "kojí" tatínek (a já tu sedím s odsávačkou, teda, což moc zábava není, k žádné extaktické činnosti bohužel čas krmení tátou nevyužívám)