Dítě ti změní život k lepšímu, naučíš se postarat sama o sebe, přeskládáš priority. Školu přerušíš a pak doděláš, kariéra tři roky počká (i z domova se dá leccos dělat, pracovat na sobě i pro sebe).

Jestli toho muže miluješ, tak ti bude trvat nějakou dobu, než na něj zapomeneš, ale možná je to spíš obava ze samoty a raněná pýcha, co tě k němu ještě táhne, než skutečná láska. Tím, jak díky dítěti vyspěješ, budeš potkávat trochu jiný druh mužů než teď, a klidně mezi nimi může být ten pravý pro tebe.

Jeho manželku bych nevyhledávala. Od muže bych si zajistila co nejlepší alimenty, abys neživořila, pak bys svou frustraci přenášela na děťátko.

Není to lehké, ale dá se na tom najít hodně pozitivního, a ve 30 by potrat byl rouháním - aspoň podle mého názoru.

Držím ti palce, abys to ustála!