Zufi, už nepočítám. Řeknu, kam jedeme, kde se přestupuje, kde vystupuje a vyhrožuju strašlivými sankcemi, které se stanou těm, co se mi ztratí
. Jinak tě chápu, taky bych byla na mrtvici. Clapeček je nějakej momentálně zavostalej ne? To ho nenapadne, že ti má říct nashledanou? Na tom si trvám, že děti, které mi daly lísteček se se mnou ještě rozloučí
Zažila jsem taky supervěc. Chlapeček - 5. třída s Aspergerovým syndromem (což jsem se dozvěděla po mnoha letech). Lezli jsme do metra na Pankráci a právě přijížděl náš vlak. Já byla na začátku třídy, kolegyně na konci, přijížděli jsme po schodech. Já dala pokyn - nenastupujeme, jedeme až příštím metrem. a každému dítěti jsem to pod schody řekla. Chlapeček, duchem nepřítomen nastoupil a odjel. Viděla jsem jen vyděšený výraz, když si všiml, že my nejedeme. Naštěstí na příští stanici vystoupil a čekal na nás. Sice na opačném konci nástupiště, ale našli jsme ho. Taky už jsem viděla, jak volám do depa (Kačerov), aby nám ho našli
teĎ se tomu chchtm, je to asi 20 let