Nevím, zda to je přímo závist... jo, asi ano, asi mu závidím, jak si to umí hezky zařídit, jak mu naši rodiče podstrojujou, jak mu jdou na ruku, jak v životě si křivého slova ni pohledu vůči němu nedovolili, jak se obrazně řečeno plazej před tou jeho vypočítavou manipulativní krávou ze strachu, že by mohli o vztah se synem a vnoučaty přijít... závidím, jak se o ně strachujou, z každého jejich prdu udělají velblouda, zatímco já a moje děti jsme jim ukradení, v životě se mě nezeptali jak se máme atd., pořád jen samé Mareček a Beátka mají toto a tamto, musíme jim zařídit tohle a támhle to ... a tak dál a dál a dál ...

Ježiš, a stydím se za tyhle hnusné pocity, ani se nepřihlásím a pošlu to anonymně ... a uf, jsem ráda, že jsem si tu mohla uplyvnout.