Moc děkuji za rady a postřehy. Já spíš hledám rady, kdyby to byl opravdu autismus, co nepokazit a malýmu to usnadnit. To co píšeš má pro mě cenu ani nevíš jak velikou. Jsem ráda, že můžu být dál i přísná a trvat na svým. Moje dcera /teta/ mu taky nepovolí a je fakt, že u nás dá se říct nezazlobí, maximálně stačí zvýšit hlas a je klid.(I když občas plácnutí přes zadek bylo). Bydlí v domku hned vedle nás, takže je tu dennodenně celý odpoledne o víkendech i dýl. Tak si myslím, že jeho chování docela znám. To co teď napíšu, tak strašně nerada-moc nerada na někoho něco svaluju nebo někomu ubližuju-ale maminka vnoučka je hodně nemluvná, taky vydrží sedět dvě hodiny a nevypadne z ní slovo. A ještě víc mi vadí, že si s malým nehraje-prostě řekne on to nechce. Ale to nepředělám. Syn chodí do práce a na brigádu, ale zas na druhou stranu by se taky mohl malýmu věnovat víc. Ale malej asi jak je mu vzácnej, tak ho přímo zbožňuje, a když ho nevidí dva dny, sedne si ke mně a říká táta(to je jediný pořádný slovo a pak ještě nene). A já vím, že chce ukazovat fotky. Jo ještě s tím zlobením..když si dupne, to on umí a jako že se začne vztekat a je nás u toho víc včetně mámy-nezapomene se po mě podívat a kouká co na to já. Někdy stačí říct jen ...no jen to zkus a babi bude smutná, že jsi zlobivej kluk-udělá ještě emmm, dupne ještě jednou a už je samej úsměv. Když to nepomůže, tak mu řeknu, že jdu pryč a vrátím se až tu zas bude hodnej chlapeček...a zas je klid