Dcera jako malá,chodila na aerobic,první rok byl moc fajn,ale druhým rokem (bylo ji 7)ji přeřadili do závodního teamu.Byla tam nejmladší,chvíli tam chodila a já viděla,že nadšení opadává a hlavně se mění její chování.Byla smutná,ale neřekla nic,když jsme čekali před cvičením,nikdo s ní nemluvil.Pak se mi svěřila,že se ji holky smějí a nadávají.Stydím se za to,že jsem nešla hned zjistit situaci,byla jsem zvyklá,že se z holkama ve škole nebo venku často poškorpí a pak dobrý,ale tohle bylo jiné.Vyřešilo se to hned příště,kdy jsem ji vyzvedla a ona plakala,že ji holky vyhodily věci ze skříňky a jedna ji hodila botu do obličeje.Šla jsem za trenérkou,která řekla,že s děvčaty promluví,ale nebude dělat žádné závěry,protože holky jsou technicky dobré a team je potřebuje.Dcera přestala chodit ze dne na den a už nikdy se k tomu nevrátila.nikdy jsem to tu nenapsala a i teď je to pro mě nepříjemné.Jinak to byla velmi drahá záležitost a žádné děti ze sociálně slabých rodin tam nechodily.