Mám zkušenost, že aby člověk něco bral vážně a přijal za své, musí si na to přijít sám - i když k tomu někdy potřebuje vedení, třeba psychologa, je potřeba, aby to bylo jeho vlastní poznání, ke kterému se s tou pomocí dobere. Když ti někdo řekne, je to tak a tak a tak, tak ti to buď ladí s tvým vědomým názorem, a pak jsi spokojen, že to potvrdil, nebo to odporuje, a pak jsi rozhozen a nastupují obranné mechanismy. Ovšem pokud se někdo chce zbavit psychických problémů, musí jít hlouběji než po povrchu vědomých přání a názorů (např. stavění domu). Musí jít pod povrch a zjistit skutečné motivy, skutečná přání (podvědomá) a skutečné strachy. K tomu by měl být psycholog vybaven, aby člověku pomohl, aby v sobě tohle všechno pod jeho vedením našel sám. Protože když to v sobě najde sám, nenechá se už svést z cesty, pro kterou se na základě toho rozhodne, a také si je jistý, že dělá skutečně to co chce a co je mu ku prospěchu. Když mu psycholog nadiktuje, co podle něj řešení je a co není, ten člověk to nemůže přijmout skutečně za své - ať už se podle rad zařídí nebo ne, pokud si je nezvnitřní, nebude nakonec spokojený.

K Cimbur: "Ale brečet před cizí osobou už musí mít silný důvod - pokud pláču kvůli podobným věcem jako je plánovaná stavba domu, pak (momentálně) přecitlivělá jsem."

Tak já si myslím, že právě proto, že se tady ve skutečnosti nejedná o plánovanou stavbu domu, ale o to, co pro zakladatelku představuje (a co zatím ani ona sama neví, co to je), protože se tady jedná o naprosto zásadní bolest, které se ta psycholožka dotkla - proto zakladatelka zcela přirozeně propukla v pláč. A on by ten pláč mohl být očistný, kdyby v tu chvíli paní psycholožka začala se zakladatelkou hledat jeho kořeny. Tu příležitost promarnila.

Na mě to dělá dojem, že zakladatelka před něčím v sobě utíká. Nejprve sem do bytu, teď zase z bytu do domku. (Samozřejmě že nedostatek soukromí v prvním případě a hluk ve druhém by mohly být samy o sobě zdravé důvody ke změně, ale podle toho, co zakladatelka píše, těch důvodů bylo a je víc a její psychický stav se nezdá být moc v pohodě.) Když najde, před čím utíká, bude moci v tom případném domku konečně v klidu zakotvit a žít už spokojeně. Když tu příčinu nevyřeší a jen si postaví dům, zase přijde nespokojenost - tedy tak to na mě působí.

Hledala bych jinou psycholožku nebo terapeuta.