Eeka, souhlasím souhlasím ... odhadla jsi mě náramně, ano to jsem já. Mám-li s něčím problém, řeším to. Nesedím na zadku a nebulím. Musím mít vždy možnost, jak z toho ven, bezmocnost mě ubíjí a hubí. Nejsem hold spokojená s tímto bydlením, tak to řeším. Od psycholožky jsem odcházela s tím, že cesty není, že to je konečná a to u mě vyvolalo ten plačtivý záchvat, byl to vlastně záchvat bezmoci. Ano, nehledám proč to nejde, hledám jak by to šlo. Přesně jak píšeš, barák pro mě není svatostánek nebo "grál", jak tu někdo psal, do kterýho si pak sednu a řeknu si "tak a je to a je po problémech" ... je to pro mě jen obyčejně řešení situace, ve které nejsem spokojená. To jsou všichni, co si kdy postavili dům upnutí labilní lidé, kteří to nezvlídli v bytě? Nemohlo to být jen obyčejně tím, že chtěli být v určitém odvětví svého života spokojenější???

Moc ti děkuju za tvé příspěvky, pomohla si mi