a to i když neberu do úvahy, že to, co jsi sem napsala, je silně filtrováno přes tvé negativní emoce, zklamání, zlost, rozčarování - ALE KDE JE PSÁNO, ŽE PSYCHOLOG NEMÁ I TAKOVÉ EMOCE VZBUZOVAT? Někdy je to zdravé.
Každopádně je to bezpečnejší pro tebe, že se naštveš na psycholožku, že tě odrazuje od stavby, než abys později podobným stylem zuřila na svého přítele, že te nezabrzdil a nechal vás navést do nejaké huráakce, jen proto, že sis myslela, že te zařizování domku (na zařízení nebudete mít, to má psycholožka pravdu) vytrhne z tvého špatného psychického rozpoložení. V podstatě se nastrčila jako objekt tvé zlosti, ona musela vědět, že na ní budeš zuřit, když viděla, že se na tu představu tak upínáš. Lidi zuří, když se jim sebere nejaká iluze.
Až se tý iluze vzdáš a budeš jakš takš schopna akceptovat současný stav, tak můžeš začít pracovat na svých pocitech a prožitcích, které máš vve stávajícím životním rámci - a tam je co vylepšovat.
To, žes jí tam plakala a vzlykala a hroutila se, je známkia toho, že na to jde dobře - lidé se obvykle takt nechovají, kdyžř s nimi chce někdo probrat riskantní stránky jejich záměru - tohle dělají některé malé děti, kterým odepřeš návštěvu Matějské.
To neznamená, že nemáš stavět dům, ale znamená to, že ted nejsi ve stavu, aby ses do takového podniku pouštěla, když se rozpláčeš ve chvíli, kdy se vyjmenují reálná rizika tohoto počínání.
Na tvém místě bych to s ní teda ještě zkusila.
Dobrý psycholog není ten, který ti říká jen to, co chceš slyšet.