Micuš, takže skutečné problémy - neumíš, nebo nemáš snahu si vytvářet nové kontakty, vybudovat síť přátel. O koníčcích nepíšeš, ale zřejmě jsou takové, které provozuješ doma, protože podle všeho moc nepřijdeš mezi lidi - kromě zaměstnání. Z toho i ten pocit nudy, izolace a nemožnost se ve městě zabydlet, protože sis moc asi nezkusila najít nové přátele.

Chceš to řešit tak, že se upínáš na návrat k rodině, zřejmě myslíš, že když nebudeš s matkou bydlet v jednom baráku, vztahy budou lepší a ty tak vyřešíš svou izolaci.

Nevím, mě to přijde takové moc lpnění na původní rodině, přece sociální kontakt ti nemůže obstarávat jen brácha a máma?

A myslím, že si to trochu idealizuješ jako tu stavbu.

O koníčcích nepíšeš, ale myslím, že moc aktivní nejsou, z toho plyne ta nuda.

Nervozita atd. těžko říct, jestli jsi neurotik od přírody a tvůj stav umocnili jen sousedi, nebo je přímo sousedy způsoben. Jinak naprosto chápu, jak se cítíš, v minulosti jsem taky zažila podobné "sousedství".

Jo a stavba svépomocí - to chce velký okruh manželových kamarádů, ve dvou je to šílenství, navíc by to pokračovalo hrozně pomalu.

Podle mě víc než stavbu ty v životě potřebuješ najít směr, naučit se vybudovat si sít spřízeněných lidi, naopak osamostatnit se od rodiny /což jsi de facto neudělala, jen jsi utekla - ovšem ruku na srdce - když ti vadilo, že ti matka kecá do života, myslíš, že když budeš bydlet kousek od ní nedopadne to nakonec tak, že ona jak se nudí, budeš jí mít doma pořád nasáčkovanou a konflikty začnou znovu?


V jednom měla ta psycholožka pravdu, nejsi moc realista a řekla bych, že jsi mírně pasívní člověk, nějak čekáš, co ti život přinese a když sám nepřinese nic - přátele, naplnění, odstranění nudy, tak si teď vytvořila nějakou samospasitelnou vizi, která má vyřešit vše. Jsi typ člověka, co chodí nejspíš z práce domů a je tam zavřený. Jen typuju, podle toho co píšeš.

Možná jsem taky drsnější jako ta psycholožka, ale barák za tebe tohle všechno nevyřeší.