Vyhledala jsem ji pro své psychické problémy (nervozita, nesoustředěnost, neschopnost odpočinku, netěšení se na nic, neschopnost radovat se, nuda, neschopnos se zabavit), které mě trápí v souvislosti s bydlením v bytě (malé soukromí), kde je na mě dost hluku a který je ve městě, kde jsem si prostě ani za skoro 4 roky nezvykla.
No a svěřila se jí se svým plánem, jak z toho aspoň trochu ven, a to je plánová stavba domku (svépomocí). Od toho si slibuji - alespoň částečný útěk od hluku, větší soukromí než v bytě, možnost realizace se při zařizování (to mě šíleně baví a miluju to - tím se prostě já zabavím, dokážu se na to soustředit, odpočnu si psychicky u toho).
Absolutně však můj plán shodila a já to nějak neunesla a rozbulela se tam jak malá holka Upla jsem se na to, těšila se na to, měla jsem konečně náplň.
Její názor:
- současný byt nemáme v osobním vlastnictví, tudíž není snadné jej prodat (na to mě okamžitě napadlo, že jsem nemožná, že jsem vybrala pro nás takovýto byt, že jsme blbě investovali vydělané peníze)
- určitě prý nemáme dostatečné a stabilní příjmy - částky jsem jí ale neřekla (na to mě okamžitě napadlo, že jsme ubožáci, co nejsou schopní něco vydělat - vyděláme měsíčně tak 40 tis. Kč a ušetříme cca 15 tis. Kč)
- chlap prý může pak být na nervy, že je toho na něj hodně (práce na domě, vydělávání peněz)- s tím souhlasím
- často to prý dopadá tak, že vztah při stavbě nevydrží a že se lidi rozejdou a pak zbydou jen dluhy - s tím souhlasím, ale to by pak člověk nemohl nic a nikam
- pozemek prý bude určitě malý a ze všech stran obklopený sousedy a to mi začne vadit
- nejsme vzití a nemáme mezi sebou žádnou smlouvu ohledně financí - pro mě zabijá lásky (asi jsem naivní)

Jsem z toho úplně vykolejená. Teď nevím, jestli mi prostě její styl terapie nesedl a mám hledat někoho jiného, nebo je můj plán stavět v dnešní době opravdu tak zcestný.
Prý určitě nejsem sama ze sebou spokojená. Na to jsem jí řekla a kdo je? Ona prý, že ona ze sebou ano. No jo, je na to študovaná (asi na tom něco bude, že psychiatři a psychologové studují tyto obory hlavně z toho důvodu, aby vyřešili své psychické problémy ).

Já se tak snažím za poslední roky ze sebe pesimisty udělat "realisto-optimistu" a z návštěvy u ní jsem nabyla dojmu, že jsem úplně naivní a obrovsky pesimistická je ona. Kdybych se řídila tím, co mi řekla, tak absolutně nic člověk v životě nemůže dokázat, do ničeho jít, protože vše špatně dopadne.

Omlouvám se za zhlouhavý příspěvek, ale nevím, jestli tomu mám dat ještě šanci a jít tam znovu nebo hledat někoho jiného ... Teď mě tak napadlo, nebo jsem to třeba všechno prostě potřebovala slyšet, abych si šla za svým a neodradila mě první překážka.

Moc děkuju za Vaše rady, poznatky, názory, zkušenosti ...