Pročítám teď poslední dobou všechny možné diskuze o autismu u dětí. Mám tříletého vnuka, který nechce mluvit. Má svou hatlamatilku..používá nejvíc t a samohlásky-příklad: to to je? co to je? to je tetot-to je pežot(pozná auta bez problémů). Napřed nechtěl mluvit vůbec, teď mele, ale blbosti. Kam chce nás dotáhne nás za ruku, ukáže si, jediný co mu jde velice dobře je ne ne..když nechci rozumět, ukroutil by si hlavu, aby to NE zdůraznil. Chodí od září do školky, je tam v pohodě, akorát říkají paní učitelky, že je moc rychlej v běhu. My doma jsme zvyklí. Miluje reklamy, nejvíc šampony-to si hned rukama meje hlavu. prostě skoro na všechno má pantomimu. Raděj si mladí řekli o vyšetření na foniatrii, tam slyšel dobře, ale nechtěl spolupracovat. Tak ho poslali k psychologovi. A docela mi překvapilo, že po dvou návštěvách..celkem tak 1,5hodiny má stanovenou diagnozu autismus. Ne že by se člověk nechtěl smířit s diagnozou, o tom to není, ale nějak se mi to zdá moc rychle...má některá z vás zkušenost, že je to možné takhle rychle?