Zdravm vás tu,

před více jak čtvrt rokem jsem tu psala o svém rozchodu, nedokázala jsem se s tím vypořádat. Po čase přestaly ty rány, co mi on uštědřil, bolet, a po ještě větším čase mi to bylo tak nějak i jedno. Vlastně jsem byla i ráda, že tu "svou holku" má. Já se nedávno seznámila (teda on se mnou ) s jedním mužem, je to všechno na úplném začátku, uvidíme, co z toho bude, ale vypadá to zatím dobře.
Minulý týden mi ale začal bývalý psát smsky, že je škoda, že nejde vrátit čas a takové věci. Po třech měsících konečně četl mejly ode mě. Psal mi srdceryvné smsky a mejly, jak všeho lituje, jak mě chce zpátky, že bude čekat s otevřenou náručí a bla bla bla, kecy kecy. Já se nad tím vším zamýšlela, byla jsem z toho i dost rozhozená, že jsem mu občas na něco odpověděla a tak. Vlastně ani nevím proč! Najednou se jeho zájem zase ztratil a tak mě jen zajímalo proč a nakonec z něj vylezlo, že ho ona naštvala, tak proto prý mi psal. No co si o něm myslet? Že je ve třiceti totálně nevyrovnaným člověkem. Psal mi, jak s ní nemůže být, že pořád miluje mě a nakonec se k ní vrátí, protože je to přece jen baculka. Nevím, jestli se smát nebo brečet. Popravdě, nechtěla bych aby byl sám (neumim si logicky vysvětlit, možná proto, že mi na něm vždy moc záleželo), ale jak to tam asi skončí? Ačkoli je ta holka potvora, tak vyhraje s ním terno? Asi ne, ale za to, jaký ona na tom měla podíl jí všechny ty jeho dluhy a děti přeju to zase jo.
Přesto všechno, co mi udělal, je mi ho líto a nevím, jak se té lítosti zbavit. Bohužel jsme z jednoho města a občas se potkáme, radši dělám, že ho nevidím. Nedokážu se na něj podívat a pozdravit ho.
Vlastně se neptám na žádnou radu, prostě jsem se jen chtěla vypovídat a už jednou jsem tu našla porozumění, tak se sem ráda vracím...

Přeji všem pěkný víkend!