On ten život totiž není černobílý..já se vdávala ve 20ti a rok se snažila otěhotnět, abych úspěšně ve 4.roč na VŠ porodila krásnou holčíčku /roč.93/..školu jsem na jedničky dokončila -mladá hlava a mladé tělo zvládnou hodně, po 3,5 letech se narodila další holka /97/, pak další /99/ a pak za tři roky rozvod..a tak 3roky s hoklama sama..a nový chlap..bezdětný, milující děti, také z velké rodiny..a tak máme další tři holky (07, 08 a 2011)..jak už tady někdo napsal, normální chlap, normální hypotéka, velké auto a dvě malá auta..tři na gypmlu, samé jedničky, vrcholová atletika 1x, závodní tanec 1x a závodní atletika 1x..do toho ukončené housle po 7mi letech 1x, stále aktivní příčná flétna 1x a ukončený klavír po 5ti letech....a mále školka a anglina a flétna a plavání a lyžák a mimino to obíhá s námi...já 1x týdně po 3měs porodu i s mimi práce (kojím o přestávce, babička se mnou v kabinetě)..ano, mám velké štěstí a jsem za to vděčná, ano, je to veliká dřina,ale s obrovským efektem a obrovskou odměnou.ano, opakuji, že chlap je jen normál chlap,aby to přežil, musí být 2x týdně na fotbal, 1x na futsale a 1x badminton..a já, jsem normál ženská, která nesnese nudu, je tak trochu hyperaktiv a miluje děti..necelé 4měs po porodu se snažím narvat úspěšně do riflí, dokonce jsem dala už u minišaty a černé silonky a lodičky a to mě teprv baví, když se mě lidi zeptají, když mám u sebe 3 malé: a to je vše vaše??a já hrdě odpovím ANO k tomu mám ještě tři velké..tak to obvykle buď nepochopí a nebo si myslí, že si dělám srandu..snažím se být vděčná a pokorná, je to ještě na dlouho traŤ, tak za 20 let si oddechnu..ale pokud by to mělo dopadat pořád takto jak dosud, budu moc šťastná