"I ja pisu natvrdo - soudim podle sebe, jak bych se mozna zachovala JA, kdyby MNE nekdo postavil pred dilema tohoto typu. A jako chlap TUPLEM bych se chtela MIT POCIT, ze jsem se rozhodla SAMA, ne ze me do toho nekdo dotlacil..."
To přeci není dilema. Do vztahu jste šli oba za určitých "pravidel". Předpokládám, kdybys nechtěla mít děti, že to férově řekneš před svatbou. Stejně tak, pokud můj muž projeví přání mít blízkou kamarádku/guru/přítelkyni atd., se kterou si to i možná zkusí (pak uvidí), prostě to řekne, máte oba možnost ze vztahu vycouvat. Samozřejmě může dojít ke změně postojů díky životním zkušenostem atd., ale přijde mi potom správné, že v rovnoceném vztahu dvou lidí rozhodují oba. Nikdy jste spolu třeba nemluvili o adopci a ty se najednou rozhodneš dítě adoptovat. Je na Tobě Tvého muže přesvědčit či utlouct argumenta, ale bez jeho souhlasu to prostě nejde. Váš vztah mi přijde strašně nevyvážený
Ty jsi ráda za to jaký je, chápu, že je možná jinak super atd., ale omlouvám see za ta slova, přijde mi, že on Ti dává něco pod stůl (netvrdím, že zbytky, možná jsou to delikates, ale je to jen to, co sám uznává za vhodné) a Ty jsi vděčná