Naše Lenka se učila číst ze slabikářem který napsal Jiří Žáček a ten mi tedy jako nuda nepřišel. Bavilo ji to a mně nevadilo to poslouchat
.
Co se týče toho, jestl holka umí nebo neumí číst nahlas....no předchozí učitelka tvrdila, že umí. Mladší holka, které Lenka občas čte, taky neříká, že by maminka nebo tatínek četli lépe a že od Lenky nechce...
Když ale Lenka četla mně, tak to bylo hrozné a ona sama to tak zhodnotila. Říkala, že jí to vůbec nejde, ale že ve škole čte mnohem lépe. Tak vůbec nevím.
Každopádně učitelka řekla, že nebude řešit, kdo číst umí a kdo ne a číst prostě budou všichni. A pokud se stav nezlepší (rozumím pod tím, pokud se ani ti nejhorší výrazně nezlepší), tak v tom budou pokračovat i od pololetí...
No leží mi to v hlavě, učitelka i v žaludku. Budu si teď všímat hlavně toho, jak hodnotí holky a jestli je schopná rozlišit, že učí dvě různé osobnnosti. To mě možná dožralo ještě víc než nějaké pitomé čtení nahlas...