jak se mi stalo, že již ve školce mě fascinovala písmenka? Do čtení mě opravdu nikdo nemusel nutit a čtení nahlas mě od určitého okamžiku zdržovala, oči mě hltaly řádky rychleji než jsem byla schopná vyslovovat, takže jsem zažívala, jak hlasitě čtu začátek stránky a v duchu jsem už měla přečteno až na konec stránky, protože mluvení je prostě pomalejší než čtení ... už na 1.stupni jsem to měla takhle. Jasně, pak jsem dělala chyby v tom hlasitém čtení, ovšem moje paní učitelka byla inteligentní a všimla si, že jsem v tomhle jiná.
Když mi v 5.třídě přesunuli školu o 10 min dál, začala jsem chodi najednou pozdě (o těch 10 min) do školy. Učitelka se pídila, proč najednou tolik zaspávám, tak jsem se přiznala - začetla jsem se, měla jsem už vycvičený vnitřní budík, kdy seknout s knihou a jít do školy, ale budík se neposunul, zatímco škola jo. Tak byla skvělá, že mi to tolerovala a stačilo jen říct "pardon, začetla jsem se".
Nejkrutější trest mého dětství - měsíc zákaz do knihovny
. Tak jsem chodila aspoň do té školní
Dodnes si ze mě moje děti dělají legraci, že jsem chobotnička, akorát po mně ty písmenka zůstanou k dalšímu použití (Veselé vánoce přejí chobotnice).