Já mám dceru ve třetí, plynně čte už od první třídy, přečetla desítky knih. Máme tatéž každý den číst deset minut nahlas, řešily jsme to snad skoro od počátku tak, že si dcera četla každý večer v posteli sama co chtěla( nikoli nahlas), já jí to zapsala a podepsala, tedy jsem zadání úkolu sama trochu pozmněnila. Myslím že to není nic proti ničemu, ona čte-to jsem ráda, učitelka má podpis, číst umí perfektně. NEřešily jsme spolu jestli bude nebo nebude učitelce říkat, že nečte nahlas ale v duchu. A i kdyby to spolu řešily a řekla by pravdu, tak co, nestydím se za to, nejsme ovce.. A nepřipadá mi že bychom učitelku obcházely, podváděly, atd...