synové nikdy nahlas nečetli, mladší má dost těžkou logo vadu, takže mu čtení nahlas hodně vadilo, vlastně ho to rišilo. V první třídě četl Verneovky a rozhodně věděl, o čem čte. Oba čtou hodně, pořád, kdykoliv mají trochu času, knížky milují, ale nahlas nečetli nikdy, snad jen starší na začátku první třídy občas musel řádek písmenek, abych věděla, že to bude číst správně ve škole, mladší už ani to ne, on to stejně četl jako jedno slovo, i když to bylo MLPS :))

dobrý vztah ke čtení vznikne dávno před tím, než se dítě naučí číst, v rodině

úlohy pro prvňáka tak do půl hodiny, potřebuje si hrát, když má družinu, tak je už pozdě a je unavený a pozornost taky neudrží dlouho a dělat úlohy na dvakrát, to je na odstřel, navíc u prvňáka musí někdo u úlohy být a nejsou všichni jedináčci, takže chudák rodič by se mohl rozkrájet, aby stíhal všechno