Ahoj holky,

mám zvláštní dotaz. Pokud se tu najde někdo s takovou zkušeností, budu ráda když odpoví.

Manžel má silnou nechuť k životu – jako princip, k tomu trpí depresemi, které neléčí. Někdy je to pro mě tak těžké, že když chce spáchat sebevraždu, tak si říkám: „Tak už to udělej, už nás všechny nech žít“ no a to mu samozřejmě neříkám, protože ho mám ráda a snažím se mu pomoc. Někdy bych si přála mít křišťálovou kouli vědět jak to dopadne a podle toho se zařídit. Někdy říká (v těch lepších chvílích), že se nezabije kvůli dětem, aby jim nezpůsobil trauma, někdy je mu to jedno.

Teď ta otázka: Když vám spáchal otec sebevraždu (ve věku mladšího školního věku), jak jste to zvládli, co vám pomohlo, jak to ovlivnilo váš současný život?