Milá Eliiss,
vím, že si nevymýšlíš, znám totiž u nás v rodině to samé . Jednalo se o mojí babičku.

Babička vždy ráda jedla, ještě si přidávala. nejdříve to začalo úplně nenápadně pár vyjímkama, které přestala jíst. Bohužel den ode dne jedla stále míň druhů jídla, protože po jednom měla průjem, po druhém zácpu, takže jí vlastně neustále bolelo břicho a bylo špatně. Z mé šťastné 100kg babičky se stala 70kg stařenka bez života během půl roku . Neřešila nic jiného než své zažívání a vylučování, kolikrát byla či nebyla na záchodě, špatně spala. Oběhla veškěré doktory a byla fyzicky zcela zdravá, ale jelikož prodělala rakovinu, byli jsme se, že bude problém tam (střeva). Jednoho dne jsme našli babičku sedět v noci na dvoře, okamžitě jsem jeli do nemocnice, kde babičku poslali domu. Druhý den tam jeli znovu a trvali na zavření na psychiatrické oddělení, babička už taky souhlasila. Nasadili jí ty správné léky na zlepšení psychického stavu a stal se zázrak. Babičku pustili domu veselou jako dřív, s pár kily navíc. A dnes? Je to už zase naše 100kg babička, která se těší životem, ale hlavně jí úplně všechno Takže se neboj té odborné pomoci po psychické stránce. Dneska vím, že kdyby jsme babičku do té nemocnice nedali, umřela by. Psychika je svině