Zhlédla jsem na netu film z cyklu Soukromé pasti - Útěk. Mám ráda Soukromé pasti, zatím se mi líbily všechny díly kromě toho předposledního s Terezou Kostkovou, ten jsem nedokoukala, možná se k němu časem vrátím.

Co mě ale naprosto dostalo, je díl poslední - Útěk s Vojtou Dykem. Tam byla cítit tak strašná prázdnota, neutěšení, úplně mě zamarazilo.

Je to příběh ze života, který jsem si sama prožila v roli té blondýny, i když, samozřejmě, spousta věcí byla jinak. Dneska mám jedenáctileté dítě, které má otce někde za oceánem, protože dle jeho slov "není rodinný typ".

Dlouho jsem při filmu nebrečela, dneska ano. Myslím, že je to film i na filmová plátna.