Embryotransfer byl pro mě vždycky nejhorší částí celého IVF. Bolelo mě to pokaždé a trpěla jsem jak pes. Při třetím embryotransferu mě mordoval doktor půl hodiny a nemohl se tam pořád dostat. Ještě že jsem tam měla manžela a držel mě za ruku, protože jinak nevím jak bych to vydržela. Tekly mi slzy bolestí. Když to doktor viděl, tak to přerušil, odvezli mě na pokoj a řekl, at si odpočinu a zkusíme to potom znova. Poté následovala znova půlhodina mordování, než se mu povedlo tam ten katetr dostat na správné místo. Ve výsledku to ale nedopadlo, takže se rozhodli, že další ET bude určitě v narkoze. A i tak to prý trvalo půl hodiny. Nevím proč - asi to tam mám nějaký zakroucený Každopádně ten čtvrtý ET dopadl uspěšně