Neměla jsem sílu se na to dívat, a to i když rodit už nebudu. Kdysi to skákání na břicho zřejmě byla běžná praxe - u prvního dítěte mi taky PA doslova skočila na břicho díky čemuž jsem omdlela a poté jsem už nebyla schopná vůbec tlačit, neboť mi v podstatě neustále tekla krev ze všech tělních otvorů - nepamatuju si, jak jsem porodila dceru, zato si pamatuju tu hnusnou krev v puse, jak jsem nemohla dýchat a dusila se vlastní krví a přivádělo mě poněkud šíleně v úžas to, že z uší mi krev neteče.
U posledního dítěte PA pomáhala tlačit na břicho tak, že vyvíjela silný tlak svýma dlaněma na břicho a břicho stahovala dolů - účinné a ne drastické.