To bylo u našeho syna stejné.

Přesto, jak píšou ostatní, nemusí to být jednoznačně autismus.

Z vlastní zkušenosti bych to ale řešila, protože vím, jak je zoufalé, když člověk tápe a neumí si poradit. Kromě toho, že je sám zoufalý, protože nedokáže dítě ukočírovat a pomoct mu, neustále naráží na reakce okolí, i nejbližší rodiny. Ještě teď, když si vzpomenu, chce se mi brečet. (Moje máma ještě dneska, a to už jsme si za ty roky mnohé vyjasnily, když přijde v rozhovoru řeč na problém v chování dětí, okamžitě mění téma rozhovoru.) Není nic horšího, než být na problém sám.

Jestli ne přímo za odborníkem na autismus, šla bych určitě za někým, kdo má za sebou konkrétní výsledky a diagnostiky. V Praze bych věděla, v Brně netuším.