"měla "porod" jaký chtěla. bez stresů z klystýru, bez holení, bez protivných sester a lékařů,bez příkazů a medikace."

- to je zvláštní klišé, ten klystýr a holení. To může opravdu napsat jen ten, kdo pohnutky k porodu doma dosud nepochopil. Snad ještě ta medikace, ale k ní bych přidala slovo nadbytečná, neopodstatněná...

"Škoda jen, že si to bude patrně do smrti vyčítat."

- proč by si to měla vyčítat? A co by si měla vyčítat? Buď se pro něco odpovědně rozhoduju, a pak přijímám i důsledky svého odpovědného rozhodnutí. Jakkoli jsou bolestné. A některé věci zkrátka ovlivnit nemůžeme.
To je stejné, jako kdybych napsala: Rozhodla se pro UTZ na screening genetických vad, doktoři zjistili vysokou pravděpodobnost vícečetného postižení, doporučili potrat, ona poslechla//neposlechla (dosaďte dle libosti) ... "Škoda jen, že si to bude patrně do smrti vyčítat." - ať už to, že tomu dítěti nedala šanci, nebo to, že porodila "nedokonalé" dítě, nebo to, že to dítě bude celoživotně trpět, nebo to, že se o něj nedokáže postarat atd. atd.

Výčitky ničemu a nikomu nepomohou... Ani potřeba najít viníka za každou cenu.