Kantor/ka buď autoritu má nebo nemá. My jsme jako děti reagovaly úplně jednoznačně a dnešní děti v tom nejsou jiné. Základní pravidlo vždy a za všech okolností zní: Nenechat se vytočit :o)

My jsme měli na základce kantora, kterému jsme celá třída kolektivně zobali z ruky. Přitom nás naučil a když bylo v osmičce po příjimačkách a už se víceméně nebylo, co učit, pouštěl nám každou hodinu desky a vyprávěl o muzice... no, a ten třeba, když začalo být ve třídě příliš hlučno, zůstal klidně sedět za katedrou, mile se usmíval, a pomalu ztišoval hlas, až jenom tak naprázdno pohyboval ústy. A ono to na nás tehda fungovalo :o)