Pracuji v soc. oblasti, mám přímý styk s klienty.
Mám prostor s nimi rozmlouvat. Kolikrát se dozvím ale věci, které si klienti nepřejí, aby šly "ven". Týkají se jak rodinných vztahů, tak chování mezi nimi navzájem, ale i personálu směrem k nim.

Respektuji klientovo přání, i když to co mi povídají, už jde často dost proti etice, spec. z řad kolegů.
Beru v úvahu, že slyším jen jednu stranu.
Nicméně potřebovala bych zkonzultovat správný postup.
V organizaci sice máme supervizora, ke kterému chodí většina kolegů, ale já ho osobně neznám, ani on mě.
Na druhou stranu já sama chodím na psychoanalytickou terapii, můj doktor dělá i supervize, a zná zase dobře mě a přeze mě i problematiku našeho pracoviště.
Supervizi bych potřebovala, ale teď nevím, jestli můj terapeut mi ji může poskytnout v rámci mé terapie (je to otázka 10 20 minut řešení), jestli musí mít smlouvu s mým zaměstnavatelem, nebo jestli je třeba chodit za supervizorem přiděleným organizaci ve které pracuji.

Mně by to nevadilo, jít k tomu druhému (závodnímu) a, ale nevím, jestli by se to trochu nebilo s mou vlastní terapií, zvláště, když oba odborníci jsou dlouholetí kolegové a dobře se znají.

nevím jak se zachovat a koho se zeptat.
Šéfová je nemacná a můj terapeut na dovolené.

Co si myslíte vy, kdo chodíte na supervize, workshopy a školení v rámci psychohygieny práce s klienty v soc. službách?