Jako dítě jsem vůbec neměla pokojík, ani brácha. Spali jsme v takové větší místnosti, vytápěla se jen na noc, v případě větší zimy, společně s rodiči. Když jsme se kolem mého 15.tého roku přestěhovali a měli jsme VLASTNÍ !!! pokoj dohromady (já a starší brácha), byl to neuvěřitelný luxus. Teď děti pokojík mají, "stejnopohlavní", ale myslím, že by se snesla i ségra s bráchou. Brala bych to jako trénink do manželství, naučit se určité ohleduplnosti.