Bydleli jsem s bráchou v jednom pokoji do doby, než jsem se odstěhovala, tedy do mých 23 let. Brácha je o pět let mladší. Ne že bych z toho byla odvázaná, ale tak to prostě bylo. Pokoj cca 14 metrů, každý jsem měli svoje skříňky, stůl, postel. Od takových dvanácti let jsem doma času nějak příliš netrávila - škola, tréninky, atd., pak totéž bratr, no prostě já v tom nevidím problém. Před rokem jsem se přestěhovali do většího bytu, kde jsou dva dětské pokoje a starší zatím kategoricky odmítá samostatný pokoj. Bude mu deset.