Ahoj maminko. Jsem ráda, že jsem našla duši, která řeší podobnou situaci. Já jsem mladá mamča s tříletou dcerkou a řeším naprosto stejné věci u partnera. Fin. se o nás nestará, vymýšlí si různé historky, trpí představamy, chronicky žárlí, už je i agresivní, myslim, že je nemocnej. Nejhorší na tom všem je, že nemám podporu rodiny, která je příliž daleko a sama se vzmítá ve fin. problémech, takže je vše na mě. Už několikrát jsem chtěla odejít, ale vždy mě "překecal", abych zůstala s tím, že bude vše už dobré. Bylo třeba měsíc a začalo to nanovo a ještě hůř. Malá trpí myslím neskutečně. Nám ted přijali malou do školičky, ale já se definitivně rozhodla odejít- do jiného města, tak ted řeším největší problém a to sehnat školku-práci(do toho dálkově studuji). Upřímně se přiznám, že vůbec nevím, jak to zvládnu, ale chci-nechci-musím, kvůli sobě, kvůli malé. Chlap samozřejmě platit nebude, myslím, že bude i vyhrožovat a vyhledávat nás, obtěžovat mou rodinu telefonáty apod., ale po nějakých incidentech jsem si řekla dost a jsem vážně pevně rozhodnutá. Myslím, že nemá i u Tebe cenu dál pokračovat v takovym vztahu, i když rozdíl mezi námi dvěma je ten, že Ty si s ním ve vztahu manželském, nýbrž já ne. Určitě se moc trápíš, tak jak já. Já mám kvůli tomu už i zdrav. problémy a všichni okolo mě říkají, že se na mě dost ten hajzlík poznamenal. Jsem uplně jiná než jsem bývala, možná je ještě dobře, že si to uvědomuji. Myslím, že mi bude chvíli trvat, než "zapomenu" a zapomene i malá. Moc Ti neporadím ohledně toho náhr. bydlení. Něco takového jsem slyšela, že když bydlíš na trv. bydlišti, tak ti majitel musí dát jiné-náhradní, ale nevím, zda to není jen v případě, kdy chce on, aby si odešla. To prostě netuším. Jinak co se týče bydlení. Já to vyřešila tak, že jsem několik týdnů obepisovala inzeráty o podnájmech apod. a poněvač se jedná o velkoměsto, tak zde jsou ty nájmy prostě nelidský a i tak jsem díky bohu našla podnájem, sice jen pokoje v bytě, ale nebude tam na překážku malá a třeba se časem rozhoupeme a najdeme něco vhodnějšího. Prostě začít od znova se musí i když se bude trpět. Myslím, že za tu svobodu a klid v duši to stojí...