Rozhodne nejsi sama, kdo ma takove pocity.
U nas bylo souziti dost podobne, deti a veskera pece o domacnost jen na zene, ktera navic nemela zadna prava, jen povinnost plne podridit svuj zivot muzi.
Odesla jsem a trvalo mi strasne dlouho, nez jsem se dokazala aspon trochu vymanit z one zavislosti. Jsou to uz 2 roky a musim priznat, ze stale nejsem uplne v pohode a nedokazala jsem ho vymazat. Taky velice rychle moji postel zahrival nekdo jiny a pocity, ze nekdo "ji z meho talirku" a ma veci naskladany v moji policce me dostavaly k zoufalstvi. Ackoliv je s dotycnou uz znova zenaty (to jsem si pekne protrpela), tak me casto kontaktuje v duchu vice nez rodicovskem, nejdriv jsem se tomu neumela branit ( za prve jsem ani nechtela a taky v tom nejspis byla i ta jesitnost, ze i kdyz ma jinou, tak ja jsem neprohrala ), ale pak mi zacalo dochazet, ze jsem treba neprohrala s ni, ale s nim v podstate ano a taky sama se sebou. Zjistila jsem, ze tim se nikdy z toho bludneho kruhu nedostanu a budu se do nekonecna trapit, tak jsem utnula veskere intimnejsi kontakty a prestala na to reagovat.

Clovek samozrejme muze zapomenout jen tak, ze toho druheho nevida, pokud jsou deti, neni to bohuzel mozne, takze takova lecba trva strasne dlouho.Presne, jak pises, jsem treba tyden, co se neozve v pohode a pak prijde telefonat a nebo predavaci "AKCE" a zase se sype sul do ran...

Opravdu stoprocentne zabere asi jen novy vztah...