Jak mám dostat z hlavy mého ex? Před měsícem jsme se rozešli, už to nešlo dál, dělal špatné věci, které by otec od rodiny dělat neměl. Před rokem mě podvádel a od té doby jsme se více méně jen hádali. Začal žít divný život. Dětem se moc nevěnoval, i když je miloval. Ale aby k nim někdy vstal, nebo jim udělal svačinu, nebo jídlo,nebo aby je vykoupal, to nikdy. Nakonec přišel o práci a já jsem se s ním rozešla. Týden po tom, co jsem odešla, zkontakotval tu svojí bývalou milenku. Strašně jsem začala žárlit, dokonce až tak, že bych se snad vrátila i zpátky. Ale představa, že bych se vrátila do takového života je děsná. Jakto že tolik žárlím? On je to moc hezký chlap, vydělá dooost peněz... Takže každá naivnější svobodná matka (ta milenka) po něm skočí. Proč by jiná měla bydlet u nás doma? Chrápat v naší posteli? Vařit v mém nádobí??? Musíme se vídat kvůli dětem,( i když o to moc velký zájem nejeví) a pro mě to je vždycky úplně příšerný, nesnáším když mu přijde sms během doby co jsme spolu, protože se mi přesně vybaví období kdy mě s ní podváděl. Chci aby mi byl lhostejný, abych si sakra uvědovmila, že to je haj.l, že se ke choval jak k méněcenné... Nesměla jsem říct co mi vadí, protože to jsem byla nehodná a nedal mi žádný peníze na domácnost. Nebo se prostě sebral a odjel, že tohle poslouchat nebude. Na výlet s rodinou se jelo jen tehdy, když jsem se nehádala - to že přijel o 4 hodiny pozdději než měl, to jsem vytýkat nesměla, nebo jsem za trest na výlet nejela.... Bože vždyt to bylo strašný... Tak proč mám pocit, že ho miluju a chtěla bych s ním být? Je to jen taková touha mít štastný život zrovna s ním? Chce aby jsme se vrátili, ale na sobě nic měnit nehodlá, prý bych se musela změnit já a pořád neječet. JEžíší, to je strašný období... Nezažila jste to některá? Co pomáhá? Alkohol? Nebo nový chlap??? Ta představa se mi ale úplně hnusí...