poslední dobou mě zaráží, jaký vztah mají generace prarodičů vztah nevztah k výpěstkům zahrady a venko-potravinám a surovinám. uvedu příklady
-ptala sem se babičky, jestli nechce patizon. tak prý nechce, že neví co s tím. odvětila sem, že jí určo bude chutnat pomatlaný česnekem a obalený v mouce a osmažený. dost nedůvěřivě tedy zkusila, chutnalo, ale nechápe, proč se s tím pěstuju, když řízek je lepší
-přítelově babičce sem dovezla čerstvě udělanou bezinkovou šťávu a ona absolutně nechápala. doslova. to je jako sirup? a není to jedovatý? atd atd...
-druhá jeho babi, přivezla sem opět jako dárek flašku sušených hub.... no proč to suším.... zas nepochopila.
trpěla sem silně milnou představou, jak generace hlavně okolo válečných let, uměly zpracovávat dolsova všehno, ale jsem za exota, mnoho potravin neznají, přijde jim to zbytečné. jak to máte vy? objevujete tyto věci na vlastní pěst, nebo se to předává? chodívali ste na šípek, trhat nejen borůvky, ale i jeřabiny a kdoule?