Ecim, rozumím Ti, také mám pocit, že jsi spřízněná duše.

Ale v tomhle ohledu jsi mnohem racionálnější než já. Když jsem se seznámila s manželem, rozhodně jsem to nedělala cíleně a už vůbec ne s myšlenkou, že bude jednou otec mých dětí - tehdy jsem se myšlenky, že budu mít jednou děti, bála jak čert kříže .

Akorát mi s ním bylo moc dobře a měla jsem (teď už snad můžu říct oprávněný) pocit, že tenhle člověk mi stojí za to, abych vyšla ze své nezávislosti (ve které mi v podstatě vůbec nic nechybělo).

Když to řeknu hnusně, tak si umím představit málo takových lidí, za soužití s nimiž bych byla ochotná tu nezávislost vyměnit. Mám to asi nastavené úplně obráceně než většina lidí tady (viz rubrika "seznámení na inzerát") ale soužití s partnerem, se kterým bychom si nesedli nebo se museli nějak extrémně dohadovat, bych považovala především za strašnou ztrátu času a energie, které by se daly investovat jinde a lépe.