Janet, ne, se zdravím naštěstí ne, na tu operaci jde Sára zítra... snad všechno bude dobré.
Horší je, že od pondělí je na tom kurzu tam. Ona smutní a brečí tam, já tady, na návštěvách mi brečí a prosí,že chce být se mnou, že co jsme jí to udělali apod. No skutečně výborné. Samo každý den, chce abych přijela na návštěvu ten další den, takže jezdím a smutní se. Včera jsem mluvila s vrchní sestrou, že to takto nedávám, doma stejně na ni pořád myslím, nic neudělám, ta byla teda nepříjemná, že to jsme si měli rozmyslet dříve apod. Ale nakonec uvolila a že budeme mít domluvu jen mezi sebou a oddělením. Sestra samo předtím, že nemám jezdit, jenže nejezděte, když je to 50km a je vám mega smutno. No nakonec jsme se jaksik domluvili, že od pondělí to bude trochu jinak, budu si ji vozit kolem 15:30 domů a ráno na půl 8 tam. Sice je to hodně náročné na čas a peníze, ale mamka řekla, že pomůže, že 1x týdně ji zaveze i odveze ona a 2x týdně ale jen ráno ji tam zaveze manžel, zbytek pojezdím já. No trochu jsem se zklidnila, ale ne tak Sára, té to tedy ještě ani neříkám.
Sorry za román a nepřehlednost Zítra jí držte palce.