Tak jsem dnes byla se skoro tříletou (listopad) dcerou na dětské gynekologii. Poprvé. V srpnu začala mít potíže - svědění, neustále se drbala, upravovala kalhotky, navštívili jsme nejdříve dětskou doktorku - vyloučily se možnosti jako jsou paraziti, roupi (na základě testů), moč byla negativní, takže zbývala jen ta gynekologie... Mezitím jsme na doporučení mazali Fungicidinem a dělali slabé hypermanganové koupele. To zdá se pomohlo. Přesto jsme raději na tu prohlídku dnes šli. S mladší dcerou (dnes už téměř dospělou) jsem nikdy prohlídku v takto útlém věku absolvovat nemusela, nikdy neměla potíže, proto jsem se dnes cítila dost divně. Navíc doktorka nakonec malou vyšetřovala na klasickém gynekologickém křesle - vzala raději i stěry a zkontrolovala i konečník. Dcera byla velmi hodná, jen při odebírání stěrů a vyšetřování pak, chůdě malý, začala brečet, až mi z toho bylo samotné nanic. Někdo mi taky tvrdil, že když se jde s takto malým dítětem na gynekologii, doktoři v prvé řadě uvažují nad tím, jestli dítě nebylo zneužíváno.. Při této myšlence se mi udělalo ještě víc nevolno. Kdybych nechtěla vědět, zda dcera nemá v sobě nějaké ty bakterie, aby se včas stačilo vše zaléčit, asi bych se tomu snažila vyhnout. Teď už máme vše obě za sebou, výsledky budou ve čtvrtek, sestřička i doktorka se k nám úžasně chovaly, přesto mi nebylo a není dobře.
Uklidněte mě, že je to jen můj pocit, že vyšetření i v tomto věku je normální, a že se nemusím cítit divně. Absolvoval taky někdo se svou malou dcerkou něco podobného? Díky za příspěvky.