Terapii chci zkusit, ale čekání na psychologa je u nás na několik měsíců takže jedině počkat, vydržet. Bohužel. A mladá nejsem, měla jsem děti pozdě, táhne mi na 40. Kurňa šopa, nejvíc mě štve, že mi nikdo neumí vysvětlit proč to na mě najednou takhle skočilo? Co se změnilo, že se mi to stalo? Nikdy by mě to nenapadlo, že je to možné. Měla jsem doteď pocit, že jsem silná a schopná ženská a teď tohle. Moc by mi pomohlo kdyby mi někdo vysvětlit jak se tohle může zdravého člověku stát.
Díky za povzbuzení, ty ho taky moc potřebuješ. U nás v regionu je práce vcelku dost, ale spíše dělnických a středoškolských profesí a míst pro vš je málo nebo s hodně stresem. Ten mi tyhle potíže asi vyvolal tak bych si měla hledat něco klidnějšího...
Nejvíc mě ubíjí ta moje nerozhodnost - předtím jsem pořád dumala - zůstat v práci nebo odejít (kvůli dětem) - nakonec jsem ten tlak nevydržela a rozhodla se odejít a doufala jsem, že se mi uleví a bude mi líp jako dřív. A ono "houby houby zlatá rybko" rozjely se mi tyhle psychické a psychosomatické potíže ještě víc . Teď pro změnu si nemůžu vybrat - jestli jít na neschopenku a kdy nebo se snažit vydržet v práci ještě měsíc nebo i déle z běžící výpovědní doby - na jednu stranu - byly by to super peníze navíc (o dost víc než nemocenská) a byla bych mezi lidma a třeba by to bylo lepší něco dělat a zabavit se, ale na druhou stranu mě ten odchod odtud stresuje, je mi to líto, je tam hodně stresu z náročné práce, takže to mi dělá naopak hůř. Nevím co je lepší, neumím to poznat. Vždycky jsem byla nerozhodná ale ted je to fakt nanic.
Sorry za litanie, umím si představit, že je to otrava číst něčí problémy, už se budu "krotit"
Jsem dneska sama doma s dětmi, mám strach jak to zvládnu, manža bohužel musel na 1,5 dne odjet a je to nezvyk a jak nejsem v pohodě a léky mi nezabrali, tak mi to dává zabrat, snažím se zabavit, a aby děti nepoznali, že mi není nic moc. Půjdeme ven, snad to bude lepší. A zítra do práce - ještě tam zkusím vydržet.