Výnatek z rozhovoru s Jolanou Těšinovou Právo pacienta nebýt léčen,je silnější než povinnost léčit.

Zdde je odkaz na knihu a rozhovor
http://www.ipravnik.cz/cz/knihy-pod-lupou/art_7156/pravo-pacienta-nebyt-lecen-je-silnejsi-nez-povinnost-lecit-rozhovor-s-jolanou-tesinovou.aspx


A zde výnatek
Medicínské právo je smíšené (komplexní) právní odvětví zasahující do různých oborů práva. Jaké zásadní informace z Vašeho pohledu tato publikace přináší?
JT: Publikace se zabývá především nejdůležitějšími právními aspekty při poskytování zdravotní péče. Zdůrazňován v celé publikaci je zejména základní a stále ještě ne zcela zdravotnickými pracovníky přijímaný princip, který staví svobodu rozhodování pacienta nad ochranu jeho života a zdraví, a který nejlépe vystihuje citace z nálezu Ústavního soudu ČR: „Právo pacienta nebýt léčen, je silnější než povinnost léčit.“ Pro čtenáře bude zajímavé i srovnání právní úpravy v historickém kontextu, stejně jako i se zahraniční úpravou a judikaturou. Myslím, že čtenáři hlavně ocení ucelený přehled základních i souvisejících aspektů medicínského práva, které, jak bylo řečeno, zasahuje do různých oborů práva, a je složité se v něm orientovat.

Jak byste charakterizovala ústřední vztah medicínského práva, vztah mezi pacientem a lékařem?
JT: Tento vztah prošel v moderních demokratických státech v posledních desetiletích významnou proměnou, která vyústila ve změnu hierarchie hodnot při poskytování zdravotní péče. Primát ochrany života a zdraví byl nahrazen primátem vůle pacienta a jeho důstojnosti. Výsledkem těchto procesů je postupné přijetí partnerského modelu, v němž je mnohem větší důraz položen na pacientovu autonomii. Je deklarováno právo pacienta na svobodné rozhodnutí o všem, co se týká jeho zdraví, zdravotní péče, tělesné integrity a povinnost lékaře všechny diagnostické i léčebné postupy provádět pouze se souhlasem plně informovaného pacienta (až na zákonem stanovené výjimky). Pacient má právo odmítnout navrhovanou léčbu a to i v situaci, kdy se tím vystavuje nebezpečí vážné poruchy zdraví nebo smrti. Vrcholem těchto tendencí je v Evropě, ale i České republice, přijetí Konvence na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny, jež zavazuje smluvní strany k respektování základních moderních práv pacientů. Respekt k autonomii vůle pacienta a jeho právu na sebeurčení je nezvratnou a dnes již právně vynutitelnou tendencí.