Také jsem se porodu hodně bála, navíc to všichni zlehčovali, říkali, že porodily jiné, zvládnu to taky. Jenže to člověku nepomůže. Moje panika vzrostla ve chvíli, kdy to začlo a vrcholila, když jsem měla tlačit, nikdo mě neuklidnil a první porod se mi kvůli tomu nepovedl. Je mi to líto, ale nevěděla jsem, jak to řešit. Myslela jsem, že porodily jiné a že se stane při porodu nějaký zázrak, že se přestanu bát, když to všichni říkali. Nestal. Porodní asistentka mě moc nepodpořila a podpora od partnera nepomohla, brečela jsem, ať to skončí. K druhému porodu jsem měla zkušenost z prvního. Nastudovala jsem si mnoho o přirozených porodech a pochopila, v čem je krása porodu, v tom souznění s přírodou atd. Vzala jsem to do svých rukou a šla k porodu opravdu připravená, těšila jsem se a bylo to krásné, i ta bolest byla úplně jiná. Hned bych rodila znovu, protože to bylo opravdu krásné. Chci tím říct, že záleží na pocitech, které člověk má, na přístupu k celé věci. Člověk se tomu musí hodně poddat a ne se bránit. Ale to se lehko řekne. Doporučovala bych kontaktovat rychle někoho, kdo ti pomůže. Terapeuta, dulu, porodní asistentku, to je jedno, ale někoho, u koho budeš cítit, že ti pomáhá.