Z pavouků jsem měla vždycky fobii, a to takovou, že jsem se nedokázala ani dotknout jejich obrázku.
Od té doby, co 4 roky bydlíme v baráku, kde se prostě občas vyskytují, moje tělo asi pochopilo, že kdyby mělo šílet z každého pavouka, tak dlouho nevydrží.
Ačkoli před 4 lety bych se ho nedotkla asi 3metrovou tyčí, dneska to dělám takhle:
- na verandě, kde je to hned u vchodových dveří, je jemně vymetu dlouhým koštětem ze dveří, už jsem fakt tak dobrá že jim neublížím
- uvnitř domu vezmu PRŮHLEDNÝ kelímek, mám takových pár plastových kyblíčků od potravin. Tím pavouka přiklopím, zespod vsunu tužší papír nebo karton, rukou přidržím, rychle překlopím, aby pavouk spadl na dno a pak vynesu ven nebo na balkon, kde vyklepnu.
Občas sice když je fakt vyvedenej kus, tak se přitom oklepu, ale dám to, už nemusím volat manžela