tak to zas chápu, každý má hranice trpělivosti někde jinde, já bych 10 let snažení nevydržela ani náhodou, taky bych adoptovala. Teď jsem ale mezi dvěma problémy, strašně toužím po dalším dítěti, buď to nějak rozchodím a Zorka bude jedináček, vždyť to není nic tak zvláštního ani tragického (vyprávějte to rozbouřeným hormonům) nebo adoptujeme, teda spíš PP, protože s tím, že už máme nějaký věk, jedno vlastní dítě doma... se propadáme v pořadníku až kamsi, ale lze očekávat potíže, dítě může být deprivované, nemocné, prostě blbé... a já zase nemůžu dát ruku do ohně, že je nebudu porovnávat, že nebudu dělat rozdíly, nebo nedejbože litovat, že jsem do toho šla