Chodíme každého půl roku nebo i častěji, podle toho, jak uzná za vhodné zubařka.
Kluci nevyváděli nikdy, tedy pokud nešlo o zásadní zákroky - tzn. trhání. Ale i pak šlo spíš o to, že brečeli, ale seděli vzorně a nebránili se. Prckovi trhali ve čtyřech letech čtyři zuby najednou a zvládl to jen s lokální anestezii.
Je to hodně dané tím, že zubařka má dobrý přístup, nebáli se nikdy. Když si vzpomenu, že jsem jako dítě měla vždycky žaludek na vodě, když jsem měla jít k zubaři. Tohle moje děti naštěstí vůbec neznají.