Já jsem na hlasy... S mým přítelem jsem poprvé mluvila po telefonu, až pak jsem ho viděla naživo. Jeho melodie hlasu i vyrovnanost a klid + samozřejmě logika obsahu hovoru. Dodnes zbožňuju, když z domova vyřizuje pracovní telefony.

Obsah ale není důležitý, fakt jde o hlas. Jednou jsem sbalila chlapa, který se ke mě dovolal na pevnou linku do práce omylem. Ten se mi v podstatě jen omluvil, že volá jinam, než chtěl (vytočil špatně telefonní číslo) a mě připadal tááááák šíleně aktraktivní, že jsem ho "donutila", aby mě pozval na randě. (Nešla jsem tam, byla jsem zadaná, ale dodnes jsem přesvědčená, že by nám to klapalo ).