tímto obdobím, kdy jsem se pořád o někoho strachovala včetně sebe jsem si prošla taky. Děti mám hned po sobě, nejhorší období bylo v zimě, když sem byla zavřená se dvěmi batolaty doma, manžel chodil domů v noci i o víkendu a já byla na ty stavy sama. Několikrát jsem měla pocit, že mám jistojistě rakovinu, dětem jsem taky vymýšlela všemožné dignozy, ačkoliv jsou jinak zdraví. Nejví mi "pomohlo", když mi muž řekl, že jsem hypochondr. Ted už je to OK, děti trochu odrostly a já se začala na věci dívat fatalistickzm pohledem. To mi fakt pomohlo.