kili, odpovědnost nepochybně lékař měl a nepopírám, že podle možností, které na místě měl, konal lege artis.
Diskutujeme o tom, že měl omezenou možnost předat zodpovědnost a především o tom, že násilí lze použít výhradně tehdy, je li přímo porušován zákonný zájem. Nebylo li novorozeně přímo ohroženo po zdravotní stránce, hájení jeho zákonných zájmů patří do rukou rodičů, bez ohledu na to, jestli jsou "sečtení", sečtělí, nebo třeba mentálně postižení, nebyli li zbaveni svéprávnosti.

Policie nesmí činit na osoby žádný nátlak a to dokonce ani pokud ty osoby jsou zločinci, který by vedl k nějakému konání proti jejich vůli a netýká se to jen fyzického násilí. Já bych za nátlak klidně označila už přítomnost policie v bytě, protože tam neměla co dělat, pokud se lékař jasně a jednoznačně nevyjádřil v tom smyslu, že je přímo ohrožen zákonný zájem dítěte a podle všeho, co víme, se takto na místě nevyjádřil.
Eskorta je ozbrojený doprovod a pokud policisté doprovázeli dítě s rodičkou byť jen k sanitce, byla to podle zákonných norem eskorta, pouta a další doprovodné efekty nejsou v ČR nezbytným doplňkem. Policista ve výkonu služby musí být ozbrojen, takže s klidem můžeme psát o eskortě.

Co se týče mé ne/důvěry v lékaře, znamená to, že slepě nedůvěřuji všemu, co mi kdo řekne a sdělené vyhodnotím s tím, že všichni jsou omyslní a lékaři nejsou výjimkou. Tedy i úsudek lékaře může pokulhávat.
Nicméně - ano, znám lékaře, kteří nepokulhávají a na jejichž rozhodnutí bych se spolehla a řídila se jím. Kupodivu to není dáno tím, že bych si myslela, že jsou neomylní, ale tím, že jsou schopní rozlišit, co je "pro jistotu" - klidně i jen jejich a co je nezbytné, případně přiznají, že něco nebylo správně a hledá se dál.
Ne všichni jsou takoví.